Když se řekne Bretaň, možná se každému z nás vybaví něco jiného. Někoho napadnou záhadné monolity v Carnacu, jiného vysoké zpěněné vlny tříštící se o ostré útesy skal nebo úzký chodník vystupující za odlivu z mořských vln a vedoucí k impozantnímu ostrovu Mont Saint Michel. Bretaň je krajinou mnoha tváří, vždy však krásná a záhadná svou tajuplnou minulostí a divokou nespoutaností větru a oceánu.
Moudrost a tajemství starých národů jsou ukryty na jihu Bretaně v zálivu Morbihan. V okolí obce Carnac tu neolitičtí obyvatelé v řadách vztyčili tisíce menhirů, jejichž význam dodnes zůstává záhadou. Při procházce mezi menhiry za slunečného dne, a snad ještě více za mlhavého rána či podvečera, na návštěvníky této památky dýchne kouzlo a úcta ke starověkým mystikům. Milovníci keltské hudby by do svého cestovního plánu měli jistě zařadit Festival Interceltique de Lorient, který se koná nedaleko a je jedním z největších festivalů keltské hudby na světě.
Cestou na západ od Carnacu podél pobřeží bychom neměli minout dvě malebná města, která určitě stojí za prohlídku – Pont Aven s malebným vodním mlýnem, vyzdobený tisíci květin, a o několik kilometrů dále Concarneau se svou impozantní historickou pevností Ville Clos, která byla v 17. století postavena, aby chránila poloostrov Finistere.
Cestou na západ podél pobřeží je křik racků stále silnější a útesy se stávají strmější a vlny divočejší. Výběžky poloostrova Crozon se svými majáky zabíhají daleko do moře a při procházce na útesech se připravte na silný vítr a rozhodně si nezapomeňte dobrou bundu nebo pláštěnku. Počasí je tu totiž velmi proměnlivé, jako ostatně v celé Bretani, a slunečné počasí může během několika minut vystřídat prudký liják.
Po procházce po útesech můžete zamířit do Brestu – nejzápadnějšího z velkých francouzských měst, nebo se stočit do vnitrozemí a vystoupit na vrchol kopce Ménez-Hom, jež byl Kelty považován za svatou horu. Za mlhavých dnů je to tajuplné místo porostlé vřesem a nízkými křovinami, za slunečného počasí nabízí Ménez-Hom rozhled po kraji. Pro své složení fauny a flóry byl vyhlášen přírodní památkou.
Vnitrozemí Bretaně skrývá mnoho malebných míst a historických skvostů. Za zmínku jistě stojí farní dvorce, jedinečný příklad bretaňského lidového sochařství. Severní pobřeží Bretaně také není na zajímavá místa skoupé. Rozervané útesy na západě teď vystřídají oblé skály z růžové žuly, která hlavně při západu slunce vytváří nádherné narůžovělé scenérie.
Naši pomyslnou pouť Bretaní zakončíme na ostrůvku Mont Saint Michel se středověkým klášterem, kde z moře za odlivu vystupuje úzký pruh souše a odděluje tak ostrov a jeho bohatství od pevniny.
