Toto je další část seriálu o rodinné dovolené na Srí Lance. Tu jsme si užili od 27.11.2015 do 19.12.2015.
Mysleli jsme, že už jsme toho zde zažili dostatek, ale nakonec jsme neodolali a vydali se na boat safari. Není to daleko od Unawatuny, možná o něco více než polovina cesty na hadí farmu. Rozhodně to byl zatím nejlepší zážitek a hned vám povím proč.
Boat safari stojí asi 1000 srílanských rupií na osobu, možná dospělí více a děti méně, ale platili jsme dohromady 6000 rupií.
Hlavní část jak už název napovídá je projížďka lodí. Začíná se na jezeře a pokračuje se kousek ústím jedné z řek. Pokud je něco zajímavé k vidění, kapitán vypnul motor a pohybovali jsme se setrvačností. Opičky nás tolik nezajímaly, protože je máme v Serendipity, ale viděli jsme také dva varany, z nichž jeden byl pořádný macek.
Zajímavá byla i obydlí místních, je to velký kontrast, v jak nuzných žijí podmínkách, ale protože oni nemají s čím srovnávat, tak mě to asi trápilo víc než je samotné. Tahle část safari mohla být delší, protože byla hodně dobrodružná, ale vrátili jsme se zpět na jezero a jeli dále. Po asi deseti minutách jsme dorazili na místo, kde jsme vystoupili a vydali se pěšky.
Procházeli jsme vyšlapanou cestičkou a průvodce/kapitán nám ukazoval třeba díry po zemních krabech, rostoucí plody papáji a další zajímavosti. Došli jsme k Budhovu chrámu, před kterým jsme si zuli boty, vyšli schody a mohli se kochat atmosférou. Nechali nás i fotit, čehož jsme využili.
Průvodce ukazovali Budhův list, který má stejný tvar jako budovy, které mu na počest staví. Po chvíli jsme si obuli boty, ušli asi 20 metrů, abychom si je zase zuli a prohlédli si ještě jeden chrám, mnohem větší, s mnoha krásnými malbami na zdech a stropech. Poté jsme se vydali zpět na loď a další zastávkou byl skořicový ostrov.
Ten nás čekal po dalších asi 10 minutách plavby. Vystoupili jsme a asi po 100 metrech chůze jsme stanuli před domkem, kde se skořice zpracovává. Domorodec se posadil na noviny a několik čerstvě useknutých rostlin začal ořezávat. Poté se dávají sušit a následně se ve velkém hmoždíři mohou stlouct na prášek.
Pohostili nás čajem se skořicí a mohli jsme si zakoupit různé skořicové produkty, např. prášek nebo olej, který se používá proti mnoha nemocem, třeba bolest hlavy nebo rýma. Olejem nám potřel malé místo na ruce, po chvíli pálilo jako čert, takže je jasné, že koho bolí hlava, tak na tu bolest brzy zapomene. A jelo se dále.
Na jednom z mol byla možnost ponořit do vody nohy a nechat si je okusovat od rybiček. Cena asi 300 rupií. Nevyužili jsme, ale takto v přírodě to mohl být také pěkný zážitek.
Dorazili jsme zpět na místo, kde jsme se nalodili a poslední součástí zážitku byla prohlídka zahrady koření. Překvapilo nás, že průvodce uměl slušně česky, alespoň všechny rostlinky, jako ananas, mandarinka, zázvor, oříšek muškát a další. Také jsme dostali vytištěný papír A4 a tam bylo vše opět česky popsáno. Na závěr bylo možné opět nakoupit různé druhy koření a tím náš výlet skončil.
Podle mě za cenu 1000 rupií hned 3v1 a hodnotíme zatím nejvýše.