Toto je sedmý díl ze seriálu o rodinné dovolené na Srí Lance. Tu jsme si užili od 27.11.2015 do 19.12.2015.
Dnes nebylo v plánu nic výjimečného, takže jsme nikam nespěchali a někdy před polednem jsme se vydali na pláž Unawatuna. Pro změnu jinou její část, zhruba v polovině zálivu. Pláž je po celé délce velmi pustá, úplný opak evropských, kde je hlava na hlavě. Zde sem tam někoho potkáte, ale na celou pláž to bude možná jen několik set lidí dohromady. A odhadem tak polovina jsou turisté a polovina místní.
V této části jsou vlny větší a voda kalnější, jak se mísí s jemným pískem. A také je zde větší šance seznámit se s domorodci, protože když jste od hlavy k patě bílí, tak je to k vám prostě nějak táhne. Stejně tak prodejce. Ti se ale od prvního dne opakují, jsou to stále ti samí prodejci dek, pohledů, kokosů nebo různých dřevěných výrobků. Už jsme si jich moc nevšímali, vykoupali jsme se asi 2 hodiny a šli na oběd.
Syn slavil narozeniny, tak jsme vybrali restauraci KingFisherman, kde nás vždy vykládá tuktuk a kterou nám hostitel doporučoval. K obědu jsme si objednali rybí prsty, kuřecí steak a já žraloka s limetkou na olivovém oleji, s hranolkami a zeleninou. Jídlo skvělé, stejně tak obsluha, kupodivu vyšší úroveň než mnohé české restaurace. Cenově je to dražší než The Rock, dohromady jsme měli toho žraloka, 5 dětských porcí a 6 nápojů a vyšlo to lehce pod 6000 srílanských rupií, tedy asi 1200 Kč.
Před večerem jsem se ještě odvážil vzít si fotovýstroj a vydat se na vlastní pěst na pláž. Přístup k ní blokují buď hotelové resorty nebo domky a zahrady místních, ale jak jsou vstřícní, tak vás pustí projít. Už se šeřilo a byly trochu mraky, takže nějaké krásné fotky se nepovedly, ale stejně to byl zážitek. Prošel jsem několik set metrů po pláži směrem na východ, potom zpět k hlavní silnici a domů.
Tentokrát bez bloudění, ale ta tma je zrádná, takže občas jsem zapochyboval. Co trochu kazí radost jsou všudypřítomní psi. Těch je na Srí Lance opravdu spousta. Většina jich sice leží u silnice a ani nezvedne hlavu, ale někteří jsou temperamentnější, štěkají a jdou až k vám nebo vás chvíli i pronásledují a z toho člověka trochu mrazí.