V červenci se na Pelikánu objevily letenky za asi 10 000 Kč s cestou z Budapešti, s 12ti hodinovým přestupem v Pekingu a příletem do Hanoje a následnou cestou zpět z Ho Či Minova města přes Minsk a zpět do Budapešti. Původní plány se sice změnily a na cestu jsem se vydal nakonec sám, přesto jsem si nechtěl nechat takové dobrodružství ujít a tak jsem již 4 dny v Hanoji.
Není to má první cesta po Asii, předtím jsem navštívil Srí Lanku, Thajsko a Kambodžu a tak zdejší podnebí po výstupu z letadla vyvolalo staré vzpomínky. Vlhkost a zvláštní vůně, které přímo probouzí chuť cestovat a poznávat nová místa.
Ve Vietnamu se platí dongy (VND) a přepočet na české koruny je velmi jednoduchý, stačí vydělit částku 1000.
Pokud si tedy chcete splnit sen, můžete se tu přes noc stát milionáři, jen to asi nebude takové jaké jste si představovali. 🙂
Hned po příletu jsem si vyměnil dolary za dongy, mám teď asi 13 milionů, ale rychle ubývají. V ČR se dají také vyměnit, ale v mnoha směnárnách je buď vůbec nemají a nebo mi nabídli kurz 2,4 Kč za 1000 dongů, takže téměř 2,5x nevýhodnější.
Další věc, co jsem řešil hned po příletu, byla vietnamská SIM karta. Vodafone zde totiž nabízí 1MB asi za 250 Kč, což není úplně sexy nabídka, naproti tomu vietnamská SIM karta s 10 GB dat za 20$ a platností 30 dní už docela sexy je. Minimálně v Hanoji je internetové připojení rychlé, slabší je jen např. v parcích a nebo když začne pršet, ale to je tak asi všude, i v ČR.
Protože cesta byla dlouhá a letěl jsem na vlastní pěst, řešil jsem nejprve ubytování. Díval jsem se přes Booking.com na recenze a potom je obcházel. Prvních 5 hotelů bylo plných, až jsem narazil na Honey Homestay a právě zde jsem na 4 dny zůstal. Za první noc jsem platil 500 000 dongů, tedy 500 Kč. Další dvě vyšly po 450tis. a poslední jsem usmlouval na 400tis. K ubytování mi nabízeli i snídani, ale protože ji vždy prospím, tak jsem ji nevyužil. Alespoň páka na slevu.
Ve Vitnamu funguje i Airbnb, takže můžete vybírat dle libosti a porovnávat, zda vychází lépe Booking nebo Airbnb.
Plán cesty byl takový, že jsem žádný neměl, s tím, že první den se podívám na internet a vytipuji si místa, která chci navštívit. Osvědčilo se mi několik webů, kde je soupis míst, památek a zajímavostí, které stojí za to navštívit a za všechny zmíním www.cestujlevne.com, kde jsem si v telefonu otevřel jejich mapku a podle ní chodil po městě.
Jsem spíše noční sova, takže chodím spát ve 3 ráno i déle a vstávám po obědě. Protože v 17:00 už zapadá slunce, je ten slunný den dost krátký, ale na druhou stranu, když se setmí, je zde o něco příjemnější klima a noční světla mají také své kouzlo.
Na druhou stranu, kolem 10. večerní začínám dostávat nabídky na povyražení se slečnami, většinou je to kluk na skůtru, který pokřikuje, zda nechci bum bum a nebo za jízdy ukazuje i fotku slečny v telefonu. Tak mohu alespoň posilovat vůli. 🙂 Nabídek všeho druhu je v Hanoji dost, asi jako ve všech turistických oblastech, takže je potřeba se proti tomu obrnit.
Nebyl jsem si jistý, zda mi bude znalost angličtiny stačit na to, abych se tu dorozuměl, protože ji využívám maximálně při e-mailové komunikaci. Ale Vietnamci jsou na tom ještě hůře. Většina anglicky vůbec neumí, ani taxikáři, což může být dost problém. Ale pomůže buď navigace, kdy mu ukážete kam jet a nebo translate.google.com, kde píšu anglicky co mám na srdci a jemu se to přepisuje do vietnamštiny.
Spíše než stihnout toho co nejvíce je mi milejší každý den navštívit 2-3 místa a mezitím si třeba sednout do parku a číst knížku nebo si dát kafe a palačinku u jezera. Takže objevím méně míst na mapě, ale více míst ve svém nitru.
A jaká jsou tedy místa, která podle mě stojí za návštěvu?
Co navštívit v Hanoji
The Huc Bridge
Most vede k chrámu Ngoc Son a ačkoliv jsem se hodně snažil, jeho krásu se mi úplně zachytit nepodařilo. Večer je zavřený, ale přes den je přístupný za 30 000 dongů (tedy 30 Kč) a zavede vás právě do chrámu Ngoc Son.
K jezeru (Jezero navráceného meče) chodím večer, každý den a minimálně jednou si ho obejdu. Ze všech stran najdete mnoho míst co stojí za to vyfotit a všude je množství pouličních umělců – kouzelník, zpěváci, tanečníci, akrobati apod. (ale asi i největší množství turistů).
Chrám Ngoc Son
Uvnitř se nalézají různé artefakty, např. 2m velká želva z nevím jakého materiálu.
Chrám literatury
Chrám literatury neboli Van Mieu sloužil snad jako první hanojská (pokud ne vietnamská) univerzita. Platí se zde vstupné, ale zase jsou to v přepočtu řádově desetikoruny a určitě stojí za navštívení.
Hned naproti chrámu literatury je „zahrada“ s pěknou výzdobou.
Vstupné se neplatí, ale pokud se chcete kolem malého jezírka projít, čekají na každé straně výběrčí a chtějí po vás 15 000 dongů. Já jsem si i tak vyfotil co se mi líbilo a dál jsem jít nepotřeboval.
Ho Či Minovo mauzoleum
Z vlajek a vojáků tu na mě dost dýchal komunismus. Budova je asi 40 let stará, Vietnamci téměř uctívaný Ho Či Min si ji zasloužil zřejmě za to, že vietnamcům pomohl od nadvlády Francouzů.
Vstupné se zde neplatí žádné, ale je potřeba dodržovat přísnější pravidla, chovat se slušně, nekouřit, neznesvěcovat památku apod. Zajímavá byla výměna stráží (asi), vojáci mají netradiční styl pochodování.
Katedrála sv. Josefa
Poněkud nečekaná stavba v Asii, ale jako pozůstatek po francouzské nadvládě moc pěkné. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od asijské kultury, je zde menší náměstí obklopených kavárnami, takže zde můžete na chvíli posedět a poslechnout si v celou odbíjení zvonu.
Park Thong Nhat neboli Union Park
Union park je trochu dále od centra. Já jsem bydlel u jezera Ho Hoan Kiem, neboli Jezera navráceného meče v centru, takže jsem měl téměř vše zajímavé v docházkové vzdálenosti. Ale i Union park je asi 3,5km daleko, takže není nutné využívat jiného způsobu dopravy.
Překvapením byly sochy v nadživotní velikosti představující jednotlivá znamení čínského zvěrokruhu.
Do parku se platí vstupné, ale je pouhých 4 000 dongů, takže opět nic závratného. Součástí parku je i tržnice, kde najdete vše možné od knížek, nádobí, čajů a různých upomínkových předmětů.
No ano, opravdu je to on. Kromě sochy tu nic zajímavého není, ale dá se tu občerstvit u místních prodejců a nebo třeba zahrát čínské šachy.
Večer už jedu do Sapy, ale dnes byla ještě příležitost podívat se na pár dalších míst.
Ulice Phung Hung
Opět ne tak daleko od centra a najdete zde 10+ maleb i jiných výtvorů, které můžete obdivovat. A asi 1 kilometr odsud je citadela Thang Long.
Citadela Thang Long
Vstupné je 30 000 dongů a zahrnuje možnost projít si dvěma areály. V prvním jsou asi hlavně bonsaje. Desítky bonsají, takže máte-li je rádi, můžete se zde inspirovat, jak mohou vypadat.
Hlavní atrakcí je ale citadela Thang Long, kterou najdete přes ulici. Dříve se totiž Hanoj nazývala právě Thang Long (od roku 1010 do roku 1831) a toto bylo zřejmě sídlo tamější říše. Kromě samotné citadely je zde téměř 4 tuny vážící zvon, velká želva, rozlehlé zahrady a nebo třeba i výstava obrazů.
The Note Coffee
Toto sice není památka, ale stojí za návštěvu, abyste si kromě výborných pokrmů vychutnali i jedinečnou atmosféru. Téměř všechny zdi i nábytek je polepen lístečky se vzkazy všeho druhu. Opravdu krása.
Doprava v Hanoji
Skůtry
Skůtrů tu jezdí opravdu obrovské množství. Je těžké se jim vyhnout, obzvlášť, když zaparkované zabírají i celý chodník a chtě nechtě musíte jít po ulici. Největší oříšek je přejít silnici, nepomůže ani počkat si na zelenou, protože moc řidičů barvy nedodržuje, takže je třeba být neustále ve střehu.
Já jsem si mezinárodní řidičák v ČR nakonec nevyřídil, ale v Hanoji bych se stejně jezdit neodvážil. Možná toho budu litovat jinde, ale tady jsem v klidu.
Auta
Několikrát jsem zatím využil taxi a na delší přejezdy mi to přijde ideální. Lepší je vzít nějaké s taxametrem, 1km jízdy vychází asi na 10-11 Kč. Bez taxametru je to o smlouvání, ale věděl jsem, že z letiště do centra Hanoje, což je asi 30km to stálo asi 240 000 dongů, podle toho jsem odhadoval částku, na kterou smlouvat.
Ve Vietnamu nejezdí Uber. Byl zde, ale své aktivity přenechal konkurenci, kterou je Grab. Ten funguje i jako dovážková služba, jezdí auta, skůtry a možná i kola. Chtěl jsem s ním jet z letiště, kde těch 30km vycházelo asi na 300 000 dongů, ale kupodivu taxi na letišti nabídlo ještě lepší cenu.
Nemám tedy s Grabem zkušenost, ale funkčnost bude nejspíš podobná jako Uber, stáhnete si aplikaci, napojíte účet a můžete používat.
Ani auto bych si v Hanoji netroufl řídit, hlavně kvůli všudypřítomným skůtrům a trčícím nohám jejich řidičů. Ve Vietnamu prý téměř vždy může za nehodu cizinec, ať už chybu udělal kdokoliv, takže je to takový opak presumpce neviny. Ale jako spolujezdci v taxíku mi tento způsob cestování vyhovuje nejvíce, jen musíte řidiče krotit, ať to nepřehání s klimatizací.
Kola a rikši
Jako doplněk jsou zde i kola a tříkolky – rikši. Řidič se mi nabízel, jestli ho nechci využít, ale potřeboval jsem popojet asi 8km a bylo mi ho líto, že by to musel šlapat, tak jsem se omluvil a vzal raději auto. Moc praktická doprava to není, je to pomalé a nedostanete se daleko.
Počasí v Hanoji
První tři dny bylo parádně (polovina listopadu) a jen dnes se rozpršelo a prší několik hodin. Jinak je zde na tričko a kraťasy, jen trochu dusněji a potíte se. Zatím nemám zkušenost s tím jak je ráno, protože jsem vzhůru až po obědě, ale příjemněji je když se setmí.
Dle informací z internetu je Hanoj deštivá od ledna do září a suchá od října do dubna. Doporučuji tak Hanoj navštívit někdy mezi půlkou listopadu až půlkou března, kdy jsou zde teploty rozumnější, ale hlavně je zde nejméně srážek.
Kam z Hanoje dále?
Hanoj je na severu Vietnamu, takže pokud zde začínáte, bude vaším dalším zastavením pravděpodobně Sapa nebo Ha Long. A nebo pojedete na jih. Takto to mám i já a až cesty absolvuji, prolinkuji nové články s tímto.