Epidauros - divadlo
Epidauros – divadloVicky Tsavdaridou / Foter

„Zoume megales kai mikres stigmes, imaste edo mazi, stin Ellada, sto Europi kai ston kosmo…“. Těmito slovy začínal proslov Stamatis Gonidis na svém koncertě v Epidauru v roce 2003. Přeloženo to znamená, že žijeme velké i malé chvíle, společně jsme tady, v Řecku, Evropě a v celém světě. Chtěl tak ukázat na provázanost kultur celého světa. A nebylo by žádné kultury právě bez literatury (písemnictví) a hudby.

Starořecká kultura je doslova protkána v dnešním Řecku na každém kroku, jako odkaz historie a kultury. Dala základ evropské civilizaci (ne nadarmo se Řecku říká kolébka civilizace) a poté ji utvářela římská kultura a poté mnoho dalších. Ale žádná z nich snad nezanechala takový odkaz jako právě starořecká. Řecko je jeden velký odkaz historie a kultury. Sami Řekové říkají, že co víc utvářelo historii než právě literatura (vzpomeňme na mnoho řeckých spisovatelů, básníků a filozofů) a hudba (dramata, lidové písně, tradiční tance). Oni říkají literatura a hudba jsou základem formy kultury. Dodnes je řecká hudba (i když patří do popu) prostě řecká, s tradičními nástroji a melodií a nepronikl zde tak výrazně západní vliv popu.

Čtení originálních starořecký děl (např. Homéra) je v posledních desetiletích trochu problém, neboť starořeckých slovníků není příliš mnoho. Jeden dobrý je od Václava Pracha a J.G. Schulze a jeho reprint vyšel nedávno. Pokrývá tak velkou část slovní zásoby a přidává dodatky Attických tvarů. Ani si neuvědomujeme, kolik slov, jež mají kořeny v řečtině, používáme. Např. i kardia (srdce – kardiologie), i chroma (barva – chromatický, monochromatický), to tragoudi (píseň – tragédie), i drama (drama, drama), i foni (hlas – fonologie) a mnohá další.

V Řecku nalezneme mnoho cenných historických památek a spoustu muzeí, která mapují historii. Od těch nejznámějších pamaátek jako Parthenon (o Parthenonas) na vrcholku Akropole (i Akropoli), přes Delfy (oi Delfoi), Mykény (Mikinai), po různé kostelíky, které najdeme i v té nejzapadlejší vesničce na ostrově. Muzem jako Ethinko Archailogiko Mouseio (Národní archeologické muzeum) v Athénách, Byzantské muzeum či Ethniki Pinakothiki (Národní galerie) nám v celé kráse předvádí bohatost řecké historie a kultury.

A spousta dalších muzeí, v Thessaloniki (kde je uložena např. váza Dermani s bohem Dionisem) a další. Všechny tyto odkazy historie jsou také spjaty s náboženstvím, neboť Řekové zasvěcovali chrámy a mnoho dalších staveb bohům. I v dnešní řecké společnosti budeme hledat ateistu velmi dlouho. Ve spojitosti s kulturou však snad největší památkou a centrem divadlo Epidauros, o kterém bude řeč.

Epidauros jako centrum řecké kultury

Epidauros (o Epidavros) je jedním z nejkrásnějších archeologických nalezišť. Toto starověké divadlo (amfiteátr) je ukázkou kultury toho národa. Jde nám mráz po zádech, když v něm sedíme a díváme se na nějakou rekonstrukci dramatu či koncert a uvědomíme si, že na stejných místech seděli lidé více než před 2000 lety. Jeho poloha je na poloostrově Peloponés, tedy jižní část Řecka. V současné době stále se pracuje na rekonstrukci a obnově a říká se, že má nejlepší akustiku na světě. Právě proto toho se využívá, aby zde opět zazněly dramata Homéra, např. Ilias a Odyssea či mnohá další.

Epidauros

Obr. Divadlo Epidauros…

V dobách antiky bylo divadlo postaveno ve 4. stol. př.n.l. Neuvěřitelný je také počet míst – v 55 řadách se usadí cca 14000 diváků! Jeviště měří v průměru 20 m. Celý tento skvost byl objeven až v 19. Století a v roce 1954 bylo divadlo uvedeno do provozu se 34 původními řadami v hledišti. Horních 21 řad přibylo v dobách Římanů. Herci vcházeli bočními chodbami (paradoi) Sám jsem byl právě na koncertě Stamatise Gonidise v roce 2002, ze kterého jsem citoval úvodní slova. Opravdu úžasný zážitek… I pro mě je řecká hudba a kultura odkazem historie a řecká hudba je něco, co vás vždy dostane. V Epidauru také probíhá mnoho divadelních představení v rámci letního festivalu.
Epidauros však není jen samotné divadlo, za zmínku stojí i další stavby, jako chrám boha Asklepiona či lékařské muzeum. Zajímavou stavbou je tholos, kruhová stavba, jejíž pravý účel je dodnes záhadou.

Epidauros – Literární starověké náměty

Chrám Asklepios, Epidauros
Chrám Asklepios, EpidaurosNervousEnergy / Foter

Písmo a jazyk jsou základními předpoklady, aby mohla vznikat literatura a písemné prameny vůbec. Počínaje lineárním písmem B, přes fénické písmo, starověké řecké po dnešní řecké písmo a jazyk (dimotiki glossa, neoelliniki glossa), to vše je dlouhá historie řeckého písemnictví a pramenů.

Divadlo Epidauros je ideálním místem, kde můžeme shlédnout rekonstrukce starořeckých dramat, která pochopitelně mají svou literární předlohu. Starověké Řecko bylo pevně spjato s mnohými spisovateli, básníky a dramatiky, kteří tuto kulturu tvořili. Podívejme se na některé z nich.
Snad nejznámějším spisovatelem je Homér z Milétu, jehož Odyssea byla inspirací pro irského spisovatele Jamese Joyce a napsal stejnojmenný román. Homér byl údajně slepý a žil v 17. stol. př.n.l, ale nevíme přesně kde, pravděpodobně na ostrově Ithaka. Homér je pravděpodobně autorem dvou nejznámějších děl celé starověké kultury – Ilias a Odyssea. Nejaktuálnější lingvistické rozbory naznačují, že obě díla jsou skutečně od jednoho autora. Základem básní je kultura, mýty a historie. Vypravěči příběhů a legend byli v té době nositeli dějin. Než byl vynalezen knihtisk koncem 15. století v Mohuči, kdy se poté díla mohla začít efektivně šířit, bylo vše buď jen ručně, nebo ústně. Děj Illiady je zasazen do období konce trójských válek (kde se asi odehrály), ale to vše o 3 století, než se Homér narodil.

O existenci Tróje není žádný dosud spolehlivý důkaz. Také děj díla Odyssea je směsí legend a historie a vypráví příběh Odyssea, krále Ithaky, který po dobytí Tróje se vydává domů, která se však kvůli hněvu boha moří Poseidona protáhne na deset let. Utká se obrem Kyklopem (jednooký obr), kterého oslepí a opije (už tehdy vidíme vliv alkoholu), jenže je to syn Poseidona. Bojuje s dalšími nepříteli, ale jak to bývá, příběhy končí dobře a také Odysseus se vrátí domů, získá moc i srdce své milované Penelopé. Homér vyprávěl své epické příběhy ve verších a Mattia Preti jeho podobu nakreslila. Homérem se inspirovala řada dalších novodobých básníků, např. Constantine Cavafy, který napsal básně jako Ithaka či Návrat z Řecka.

Historie starořecké literatury a poezie nemůže bez zmínky o básnířce Sapfó. Mnoho lidí si myslí, že byla lesbicky orientovaná, ale nejsou na to žádné důkazy. Samotné slovo lesbický totiž pochází od toho, že se narodila a žila na ostrově Lesbos (severovýchod Egejského moře). Sapfó vyučovala poezii jiné ženy, proto ji někteří takto označili. Z celkem 9 knih poezie, které napsala, se dochovaly jen zlomky, takže si nemůžeme udělat nějakou ucelenější představu o její tvorbě.
Mluvíme-li o Epidauru, o divadelní scéně, nesmíme pochopitelně zapomenout na některé významné starořecké dramatiky. Samotné slovo drama pochází ze starořeckého slovesa dělat. Během letní sezony je možné právě v Epidauru shlédnout rekonstrukce mnoha významných dramat. Mezi přední starořecké dramatiky patří nepochybně Aischylos, Sofoklis a Euripides. Ti se zasloužili zejména o rozvoj tragédií, slovíčko to tragoudi znamená píseň. A jsme opět od literatury u hudby. Aischylos popisoval vlastní zážitky z bitev, např. ve hře Peršané a Sedm proti Thébám.

Dílo Sofoklise je proslulé pak zejména dramatem Král Oidipus, které nemá v dramatické tvorbě obdobu. Euripides pak vymýšlel do svých dramat mnohem složitější zápletky a vznikalo tak drama citové. Mezi nejznámější díla, která se dodnes hrají, patří bezesporu Médea, Elektra a Bakchanty. Představení Elektra (Ilektra) se hrálo také v roce 2003 na Thassosu v rámci letního divadla. Ústředními postavami jsou Agamemnon, Apollon a Orestis. Tato hra byla Euripidem napsána v roce 413 př.n.l.
Samozřejmě bysme našli nespočet dalších literárních a dramatických děl, která stojí za to uvést, ale to by vydalo na samotný další referát jen o dílech. Nesporné je, že starořecká literární a dramatická scéna dala základ dalšímu divadlu a rozvoji kultury nejen v Řecku.

Hudební scéna v Epidauru

Divadlo - Epidauros
Divadlo – EpidaurosAbel Jorge / Foter

Kromě rekonstrukcí starověkých dramat, je v Epidauru pořádáno spousta koncertů dnešních předních řeckých zpěváků a hudebníků. Díky své akustice je možno si koncert opravdu vychutnat a to mnohem lépe, než v některých hudebních sálech. V rámci letního kulturního festivalu vystoupí řada umělců populární řecké hudební scény.
Jak jsem již podotkl na začátku, řecká hudba neprošla velkým západním vlivem a stále je v ní slyšet typické nástroje, tremola (vliv východních kultur) a působí pro nás středoevropany tak jinak. Např. zmíněný koncert Stamatise Gonidise byl typickou ukázkou typické současného řeckého stylu Laika a jeho hlas zní magicky díky jeho výškám a tremolu. Hudba doprovázená strunnými drnkacími nástroji (to bouzouki) a melodie s tureckým vlivem je nádherná.

I řecká popová hudba je pořád s prvky typicky řeckými. Namátkou mohu uvést jména jako Nikos Vertis, Giannis Ploutarchos, Nikos Kourkoulis a mnohá další, kteří tvoří současnou řeckou hudební scénu. Zvláštní skupinou tvoří další typy hudby – např. hudba Nikose Xilourise ( i mousiki apo tin Kriti) či známého Mikise Theodorakise, který je spjat s filmem Řek Zorba Nikose Kazantzakise. Oba tito umělci hrají tradiční hudbu na bouzouki. Každá je však trochu jiná.
Dalším prvkem pro řeckou hudbu je samozřejmě tanec, mezi které patří rembetika, kozí tanec, řecké kolo, sirtaki mnohé další. V divadle se koná i taneční představení, která také patří k úžasným zážitkům. Tanec a hudba patří vedle literatury ke kořenům řecké (starověké i současné) kultury (i koultoura).

Epidauros
Hodnocení článku

Sdílejte

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here