Thajsko – cesta do města Chiang Mai

Chiang Mai se nachází na samém severu Thajska. My jsme se do města dostali vlakem z Bangkoku, při cestě do Laosu. Vzdálenost mezi městy je 700 km, a tak naše cesta trvala přes 13 hodin. Z vlakového nádraží jsme odjížděli v 19.35 hodin. Cestu přes noc jsme uvítali s přesvědčením, že část dlouhé cesty prospíme. Zavítali jsme do vlakové restaurace, kde jsme si chtěli dát pivečko.

V Thajském podnebí, kde si připadáte většinu času jak v prádelně, je žízeň veliká. Byli jsme zklamáni, neboť jsme zjistili, že ve vlaku je přísný zákaz alkoholických nápojů. Kuřáci si tu také neškrtnou. Časy se mění, co bylo minulým rokem ještě možné, už dnes není. Plně klimatizovaný vlak byl tak klimatizovaný, že se v něm ani pomalu spát nedalo. Přesto doporučuji zvolit cestu tímto způsobem, neboť je to opravdu zážitek.

Ráno jsme z okénka vlaku sledovali přilehlá obydlí, měnící se krajinu, kopce a rozmanitá údolí plné barev místní flóry. Před nádražím čekají taxíky, které vás odvezou, kam budete chtít. Ubytování je zde možné na každém kroku. Záleží jen na vás, jak drahý hotel zvolíte. My byli ubytováni v hotelu Top North Hotel. Po ubytování v hotelu jsme se šli projít městem a poznat část jeho historie.

Město s přilehlými uličkami plných vůní. Kouzla barev různého ovoce a koření na místních tržnicích. Nabídky místních cestovních agentur nabízející různé zájezdy od návštěvy místních řemeslných dílen, jako je výroba deštníků, zpracování drahých kamenů, výroba hedvábí aj., tak i vyhlídky, nebo projížďky lodí po řece Ping s délkou 800 metrů po návštěvy různých kmenů.

Chiang Mai, v překladu Nové město, se stalo hlavním městem království Lanna od roku 1296 do roku 1558 a do dnes je hlavním městem severních provincií. Město s bohatou historií, o které svědčí zbytky hradeb, vodních příkopů a opevnění s historickými branami. Od doby založení města králem Mangrai v roce 1296 hrozilo neustálé nebezpečí z napadení.

Město napadl král Boek z Lampangu se svou velkou armádou. Byl však poražen. Mangrai zemřel v roce 1311. Svůj pomník má v nedalekém městě Chiang Rai. Na každém kroku při procházce městem cítíte vůni historie. Zvláště, když navštívíte některý z chrámů, kterých je tu přes 300.

Navštívili jsme chrám Wat Chiang Man (vstup zdarma), který byl postaven králem Mangrai v roce 1297, jako první chrám v Chiang Mai, na místě Wiang Nopburi. Celý tento komplex je chráněn betonovou hradbou. Do chrámového komplexu jsme vešli branou. Hned při vchodu jsme zavítali do hlavního wihanu. Před vstupem jsme si musíte zout boty, aby jste mohli vstoupit. Boty považují za nečisté.  Povinností jsou i delší kalhoty a zahalená ramena.

Před s sebou jsme měli krásný oltář obklopený stojícími buddhy. Mezi nimi je i nejstarší  socha buddhy (držící misku s almužnou) v Thajsku. Následovala prohlídka nového wihanu se dvěmi vzácnými soškami buddhy, které mají moc ochraňovat město Chiang Mai. První se jmenuje Phra Sae Tang Khamani a Phra Sili. Uličkou mezi trávníky s okrasně vyřezávanými keři ve tvaru slonů jsme se přesunuli do zadní části k Chedi Chang Lom, tzv. Slonová Chedi.

Je to nejstarší stavba tohoto chrámového komplexu. 15 slonů stojících ve čtvercovém půdorysu postavených z cihel a štuku. Při pohledu, jako by nesli na zádech horní patro s pozlecenou špičkou, ve které je zvon. Ze zadní části hlavního wihanu jsme obdivovali velkou pozlacenou sochu sedícího buddhy. Při odchodu z prohlídky míjíme chrámovou knihovnu Ho Trai.

Velká pozlacená socha
Velká pozlacená socha
Slonová Chedi
Slonová Chedi
Pro mnichy
Pro mnichy
Slonová Chedi
Slonová Chedi
Wihan
Wihan
Oltář - hlavní wihan
Oltář – hlavní wihan
Wihan
Wihan
Ho Trai - knihovna
Ho Trai – knihovna
 Oltář
Oltář

 

Po prohlídce jsme se rozhodli navštívit ještě jeden chrám, Wat Chedi Luang. Po zaplacení vstupného (40 Bathů) se kocháme pohledem na chrámovou svatyni, kolem které se prochází dále do chrámového komplexu. Spousta soch buddhů malých, velkých, pozlacených, barevných a v různých polohách. Zvony, na které si můžete zazvonit. Má se zazvonit třikrát, maximálně pětkrát. Za sebe, buddhu a za ty, kteří se k němu modlí.

Ve 14. století začal stavět chrám Wat Chedi Luang král Sean Muang, kde chtěl pohřbít popel svého otce. Po deseti letech se to ale nepodařilo, neboť se stavba stále rozpadala. Po králově smrti nadále pokračovala ve výstavbě jeho žena. Opravy kvůli špatné stabilitě pokračovali až do poloviny 15. století, kde v tom pokračoval král Tilokaraj.

Stavba byla ukončena při výšce 82 metrů, se základovým průměrem 54 metrů, což byla největší stavba v království Lanna. V roce 1468 byl dán do východního výklenku Smaragdový buddha. V roce 1545 však došlo k zemětřesení, kdy se část zřítila a v roce 1551 byl Smaragdový buddha přesunut do města Luang Prabang. Na počátku devadesátých let byl Wat Chedi Luang rekonstruován a financován Unescem a japonskou vládou. Opravy byli prováděny už v thajském stylu a ne v Lanna stylu.

V roce 1995 byla k 600. výročí vyrobena kopie Smaragdového buddhy z černého jadeidu a uložena opět do zrekonstruovaného východního výklenku pod názvem Phra Phut Chaloem Sirirat. Nachází se zde i městská pilířová svatyně zvaná Sao Inthakin. Svatyně sem byla přesunuta v roce 1800 králem Chao Kawilem. U svatyně nechal král zasadit strom, který tu od té doby údajně stále stojí. Je to posvátný strom.

Svatyně
Svatyně
Posvátný strom
Posvátný strom
Chedi Luang
Chedi Luang
Chedi Luang
Chedi Luang
Wihan
Wihan
Oltář u posvátného stromu
Oltář u posvátného stromu

 

Po kulturní výpravě jsme si zajeli nad město na vyhlídku, kam jsme se dopravili minivanem. Jelikož je listopad, je tu období dešťů. Nepršelo nám, ale bylo stále pod mrakem. Vlhký, teplý vzduch. Vyhlídka na město byla proto rozostřena mraky. Přesto jsme měli město, jak na dlani. Další den jsme navštívili místní řemeslníky. Naše první zastávka byla malování a zdobení dřevěných výrobků.

Dřevěné výrobky se namáčejí v kaučuku, pak se brousí a leští, to celkem dvakrát. Výrobek se pak různě zdobí. Ať už barvami, nebo pravým zlatým prachem, zlatými plátky, či skořápkami z vajec. Bylo to velmi zajímavé. Výrobky si tam můžete zakoupit v jejich obchodě. Nejedná se o levné zboží (atrapy) zakoupené na tržnicích.

Vyhlídka nad městem
Vyhlídka nad městem

Nemohli jsme nenavštívit výrobnu hedvábí. Malá dílna s historií o Hedvábné stezce. V proutěných koších se kroutily larvy motýla Morušového. Na vlastní oči vidíte proces, kdy ze zámotků vzniká vlákno. Jak přadlena přede a tkadlenky tkají. Ve velkých nádobách se nad ohněm barví vlákna pomocí koření. Komu, se v dnešní době podaří ještě něco takového vidět. Z výrobny vyjdete do obchůdku, kde si můžete opět zakoupit hotové zboží. Krásné halenky, šátky, šaty, povlečení aj., vše z hedvábí.

Město Chiang Mai, je krásné město. Jsme rádi, že jsme mohli toto severní město navštívit a poznat jeho kulturu, tradice a část dějin. Po staletí tu vedly obchodní stezky a proto můžeme dnes obdivovat soužití několika kultur s různým druhem náboženského vyznání. Skoro v každém hotelu mají mapku města, nebo aspoň vizitku. Není problém si zajet kamkoli do města, či za město, aby jste se neztratili. Na každém kroku jsou taxiky, nebo rikši. K vidění je toho tady spousta.

Konají se tu různá představení s lidovými tanci. Noční trhy jsou ozdobou nočního života, jako všude jinde v Thajsku. Chodníky se zaplňují převoznými prodejními stánky s jídlem, nebo různými suvenýry. Nelze nepřehlédnout ženy z horských kmenů prodávající své zboží v krojích. Při koupi suvenýru se počítá se smlouváním ceny.

Poslední naší zastávkou z Chiang Mai byla vesnice kmene Pedaung. Chtěli jsme vidět žirafí ženy s dlouhými krky. Asi po hodinové jízdě jsme přijeli prašnou cestou k pralesu se vstupem do vesnice. Vstupné na osobu bylo 500 Bathů. Po zaplacení a vstupu nás uvítal muž v kroji a nabídl nám čaj na uvítanou. Bylo to milé. Po pár krocích za branou se před námi objevily stánky se suvenýry.

Byli jsme zklamáni, neboť jsme očekávali kulturní vesnici s tradicemi a jejich způsob života. Místo toho na nás čekaly samé stánky, kde prodávaly své suvenýry ženy různých kmenů. Mezi nimi byly i Long Neck, neboli dlouhé krky z kmene Pedaung. Žebrající děti sedící na zemi s almužnou zpívali jakousi písničku.

Ženy z kmene Padaung nosí buď červenou, nebo modrou sukni se zdobenou tunikou a barevným turbanem. Jejich krky zdobí kroužky z mosazi, nebo slitiny zlata, které symbolizují krásu, bohatství a postavení. Dívky od šesti let si mohou sami zvolit, zda budou kroužky nosit. Kroužky si některé zdobí i nohy nad koleny. V kroužkách i spí a nesmí je sundat.

Thajsko – cesta do města Chiang Mai
Hodnocení článku

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *